Láska nebo hudba - 1.díl, jsem Michaelova polovina

3. září 2010 v 19:30 | Sing*Appy |  Love or music
sing-angele
→Stav: rozepsané
→Díl: 1. Jsem Michaelova polovina
→Typ: kapitolovka

Nevím jak začít. Pravděpodobně tím že začnu. Jenže nemám začátek. Můj život nemá začátek, protože jsem na něho zapomněla.
Tohle asi byl začátek, že? Stačí ho vylepšit.
Jmenuji se Gabrielle Curtisová. Prý nikdy jsem si nepsala deník, ale teď musím. Musím si zapamatovat všechno o sobě a zjistit kdo vlastně jsem. Kdo doopravdy je uvnitř té lidské schránky. Duše? Ne, protože tu jsem ztratila. Ztratila jsem polovinu duše, ale když člověk ztratí něčeho polovinu tak už to není správně. Potom odejde i ta druhá. Mně odešel bratr, dvojče. A už ho nikdy neuvidím. Zatím nevím jak se to stalo, protože nikdo nemá dost odvahy mi to říct. Byla to nehoda, prý. A já mám amnézii.
Pamatuje si na mně vůbec moje rodina? Mí přátele? Možná ano, když mně v nemocnici navštívili. Ale byl ten úsměv a ty tváře opravdové? Chci říct - tedy napsat, neusmívali se na mně jenom, protože chtěli být milí? Nenašli si za mně už třeba náhradu? Tři měsíce v kómatu .. to už je přece jen moc.
Chtěla bych si vzpomenout, ale vlastně ani ne. Cítím jako by kus mé minulosti byl špatný, jako by mi bůh vymazal paměť, protože chtěl abych se změnila. Možná. A právě to teď dělám. Měním se.
,,Slečno Curtisová?" vstoupila do dvěří sestřička a usmála se. ,,Máte tady návštěvu."
Do dveří se vyhrnula má rodina. Máma, táta a sestra.
,,Gabbye, jsme tak rádi že tě vidíme. Dneska tě pustí domů!" máma skoro skákala radostí. Já se usmála. Možná že už ta náhrada za mně odešla.
,,Ahoj Gabb!" ozvala se Carrey, sestra a usmála se. ,,Konečně nebude v našem pokoji tak prázdno."
Jen táta stál a mlčel. Díval se z okna a hnědé vlasy měl rozcuchanější mnohem více než od poslední návštěvy. Možná mi dával za vinu, že Michael umřel. Vždyť já jsem ta druhá polovina Michaela, jsem část jeho, chtělo se mi na něj zakřičet, ale radši jsem zůstávala zticha a pořád se na mámu usmívala.
,,No .. jsem ráda že půjdu domů," řekla jsem ostýchavě. Tady v nemocnici už mně to nebavilo. Bohužel jsem byla na pokoji sama. Většinu dne ke mně přicházeli různí lidé, kteří na mně mluvili ale já vůbec nevěděla co. Potom jsem celý večer civěla do bílého stropu. Byla jsem aspoň z té zbylé části duše ráda.

(c) sing-angele.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nebthet Nebthet | Web | 3. září 2010 v 19:33 | Reagovat

Jé, to je vážně dobré, jsem zvědavý jak to bude pokračovat!

A kolik ti vlastně je?

2 Nebthet Nebthet | Web | 3. září 2010 v 19:54 | Reagovat

hádej kotě :P

3 ..^-^Veris^-^..Affík..♥♥♥ ..^-^Veris^-^..Affík..♥♥♥ | Web | 3. září 2010 v 20:12 | Reagovat

ahojký rachlovka přrd výkendem..=D..jedu pryč tak tu teda nubude....ale nastavím sem pár článků...=D...tak co kšola ? u mě nudááá!

4 Mia Mia | Web | 3. září 2010 v 20:21 | Reagovat

Je to moc hezký:)

5 Nebthet Nebthet | Web | 4. září 2010 v 11:20 | Reagovat

jj, jsem, nebude ti vadit když ty komenty smažu? aby to lidi nevěděli... a odešla jsem proto, protože mě to tam nebavilo... možná se vrátím, ještě nevim...

6 _Babulka_ _Babulka_ | Web | 4. září 2010 v 18:05 | Reagovat

Pěknyy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama